Cesta ~ deník

Porto - Santiago de Compostela



Deník z mé cesty.

Zachycení mého jedenácti denního putování.

CESTA Z PORTA ANEB DEN PRVNÍ

Každý den na jiném místě, bez vědomí kde dnes budu spát, zda bude volná postel, bez jistot a přesto šťastná

Každý jeden okamžik je dar, je malým kouzlem a je jen na mě jak jej příjmu. Můžu se z něj radovat, zlobit, usmívat, cokoli, ale je to jen a jen na mě:-)

A tak se raduji, když se ztratím raduji se z žluté mušličky ukazující směr, když mám radost, že jdu po správné cestě zjistím, že sice mířím do Santiaga, ale po cestě do vnitrozemí🤣🙈, a jindy mám hlad a objeví se to nejlepší hroznové víno, které si můžu utrhnout.

A nohy bolí to né, že né, ale nesou mě a tak jim děkuji a třeba mě ponesou i zítra uvidíme. Kouzelné je vidět mladé staré tlusté tenké a všichni jdou…nejstarší člověk v ubytovně dnes má 76let uau úžasné

Zítra vím, že půjdu zas, kam a co uvidím, nebo koho potkám to nevím…Těším se moc, neboť ta přítomnost je opojná, mámivá, úžasně nabíjející. Kouzelné je, že čas se zpomalil, nikam nespěchám, když mám chuť se zastavit a kochat se kouchám se, když mám hlad řeším pouze jídlo a vlastně nevím co bude následovat, je to uau odevzdat se.

Mít na práci jen chůzi a užívání – prožívání přítomnosti je pro mě ten největší dar, a hlavně bez očekávání neboť je mi jedno zda dojdu na konec já už jsem teď vítěz, neboť jsem vyšla a plním si jeden ze svých snů. 

DEN DRUHÝ

Dnes na jiném místě, o několik tisíc kroků dále, jinde, někdo by možná řekl blíže kcíli…Pro mě je cílem každný jeden krok a jsem za to vděčná

Dnes jsme vycházely brzy ráno, a bylo kouzelné procházet probouzejícími se vesnicemi, slyšet ptáky, kteří začínají cvrlikat, vnímat přírodu ještě rozespalou, pomalou…

Po dvouhodinách chůze jsem před sebou v dálce viděla kostel, a netuše zda cesta povede okolo něj anebo ne jsem řekla, že když půjdeme okolo něj odpočinu si a posnídáme si🤣🤭 jen podotýkám, že v batohu krom vody žádná svačina nebyla🤣😇 (nevlezla by se)prostě jsem to nechala na osudu, odevzdala se a šla

Šli jsme poli přezrálé kukuřice, eukalyptovými háji, následovali jsme mušličky a pořád nic nenasvědčovalo, že se blížíme ke kostelu…A najednou stojíme před ním a přímo pod ním je kavárna s pekárnou plná místních obyvatel a my rukama nohama šťastné objednáváme kávu a papání a dostáváme i razítko do kredenciálu a pak plné vděku snídáme přímo pod kostelem🙏😌

A o tom je Santiago neplánovat a jen být přítomen a žít a reagovat na to co vám okamžik přinese právě v danou chvíli

Lidé jsou příjemní, přátelští, a velmi nápomocní🙈🤭hlavně, když nevíme kam dál, neboť občas se mušličky ztratí na hooodně dlouhou dobu a jdeme pouze po čichu🤣😌

Vděčná jsem i za to, že  jsem si krom tenisek přibalila a mám i barefoot botičky jsou vítanou úlevou pro nohy😌

Výborná a levná káva je příjemným benefitem a tak razítka sbíráme po kavarnách:-)) a minimálně tady v Portugalsku mají i vynikající černé pivo🙊🥰, a tak doplňujeme i iontové nápoje🤣🙈

A to, že nás cesta vede kolem nádherného rozbouřeného moře nám už jen zpříjemňuje tak krásnou cestu💕🙏

TŘETÍ DEN NA CESTĚ

Za sebou 70km a před sebou ještě spoustu🤭😌🤭

Je to úžasná zkušenost a hlavně všichni jsou na tom tak nějak podobně, jen ty co mají velké batohy a těžké boty poznáš na první dobrou, kulhají, mají puchýře a jde se jim hůře

Ale všichni tak nějak cítí, že jsou na jedné vlně a soucítí navzájem se sebou a podporují se💕✨

Já mám batoh 4kg, běhací boty a druhé barefoot a minimum oblečení a značka ideál. A přesto když si kupuju nektarinky chvíli přemýšlím kolik si jich koupím, neboť je to zátěž, kterou pak ponesu🤩🤭

Dnes jsme od 7 do 11 nepotkali žádný obchod, kavárnu, restauraci nic:-) a po těch čtyřech hodinách se objevila kavárnička a plná poutníků🤭😅🤣

A většina znich měla nohy nahoru, vyzuté botky a relaxovala a samozřejmě popíjeli kávu🤭🥰

A někteří už hooodně kulhali, nohy plné puchýřů a bolest vepsanou v obličeji…Celý den dnes pršelo, byla mlha a to asi taky mnohým nepřidalo…Já mlhu miluji, to pošmourno, tajemno je nádherné.

Jít po pobřeží, které se chvilkama ztrácí v mlze a pak zase objeví je uau

Dnes se šlo hezky, ano nohy bolí to né, že né, ale je jen na mě zda budu dávat pozornost bolesti a tím ji zhoršovat anebo půjdu dál a užiju si to.

A tak si užívám je to jakoby má duše byla volná svobodná a hlava je neskutečně klidná a já se cítím štastná, lehoučká…

Každý den co dojdeme do albergue-ubytovny(poslení foto) cvičím jógu, nemám podložku (váha navíc) a tak jóguji na pláži, někdy v chodbičce, někdy na trávě a jsem vděčná, za to, že vím co a hlavně jak a bezpečně pro mé tělo. A pomáhá to rozhýbat, peotáhnout ztuhlé svaly a uvolnit napětí v unaveném těle.

V tomto je astanga úžasná můžu kdykoli, kdekoli a nic nepotřebuji neboť dech a své tělo mám pořád s sebou

Jsem vděčná svému tělu, že mě nese, že můžu. Loni touto dobou po kovidu mé tělo vůbec nefunfovalo. Zadýchala jsem se při sebemenší aktivitě a byla jsem hned vyčerpaná, unavilo mě i mluvení…

A dnes jsem tady na camino před rokem by mě vůbec nenapadlo že by to šlo

Děkuji že můžu:-)

DEN ČTVRTÝ

Dnes byl asi nejdelší den zatím. Vycházely jsme v 6 a po 32km došly okolo 16:00 a zjistily, že jediný albergue v okolí hlásí full🤭🤦‍♀️🤣

A tak jsem začala googlit a dnes spíme v jediném pidi midi hotýlku v okolí, kde byl volný poslední pokoj. A máme vlastní koupelnu a wc a čisté ručníky, a peřinu a v pokoji jsme pouze dvě🤭🤣😁 aaaa máme vanu😌🤗 a k tomu všemu ráno snídani v ceně

A tak někdy neplánovat a nechat věci plynout je to nejvíc. Kdyby jsme si naplánovaly 30km asi je neujdem, takhle jsme ráno vyšly bez cíle a šly a odevzdaly se tomu, že nevíme kam nás cesta dovede a po 15km, když se nám ukázala možnost ubytování jsme si řekly, že ještě pár km dáme a tak jsme šly dál netuše kdy bude další…a bylo za dalších 15km a obsazené🤭🤣

Ale dnes nebude nikdo chrápat na pokoji a nikdo nás nebude budit už v pět ráno🙄(protože se rozhodne zbalit a vyjít…) a když se mě úžasně milý pan na recepci ptal jestli je ok snídaně v 8:30 málem mi slza ukápla💕✨

Dnešek byl plný zážitků, únavy, bolavých nohou a smíchu a taky zádumčivého myšlení, když docházely síly byl hlad a nikde nic kde něco koupit. A vše se vyřešilo 🙂 a třeba jídlo nahradily ty nejlepší půjčené hrozny z vinice🤭🙄😇 

A potkala jsem spoustu úžasných lidí

Třeba tátu z dcerou až z Columbie, pána kterému mohlo být před 84 z Washington DC s manželkou a dcerou a spostu dalších…A všichni jdou odevzdaně a někdo má plán a rozvrh kam dojít a kde spát a vše rezervované a někdo jako my to nechává volně a bez aplikací a map a následuje mušličky a věřte nebo ne nikdy jsem neměla větší radost z nalezení další šipky ukazující směr💕✨

PÁTÝ DEN ZA NÁMI 🥰

Dnes jsme šli nádhernou cestou okolo moře, a sluníčko nás provázelo celým dnem

Burácení vln, zpěv racků, nezapomenutelná vůně nám pomáhá jít dál

Máme v nohách už více jak 100km a jde to znát, ale můžeme a jdeme pořád dále. Pořád potkáváme nové poutníky, je kouzelné si s nimi povídat, sdílet zážitky. A je tak krásné potkávat se sněkým koho jsme viděl dva dny nazpátek🤣😂🙈jsme jako staří známí

Lidé jsou velmi přátelští, usměvaví a to nejen poutníci, ale i místní…

Je neskutečné jak se ztrácí pojem o čase…ta pomalost je tak poklidná, objímající…

Přítomnost je všudypřítomná a to nepřeháním. Tak nějak víc prožíváme vše co se děje, místa, která procházíme se nám dostávájí hlouběji pod kůži, vepisují do paměti, zvláštní pocit plnosti, naplnění prostupuje celou bytost.

Radost a přehodnocení toho za co být vděčný, co potřebuji, řekla bych že jsem vděčná za vše a jako malé dítě se raduji z maličkostí🙈🥰

Raduji se z toho, že mám kde spát, že mám jednorázové povlečení na postel🤣🤭, ze stínu, z kavárny která se objeví jako na zavolanou, z toho že najdu žlutou mušličku, z dalšího razítka, z každého dalšiho kroku, raduji se že blechy které byly o dvě noci s námi v albergue si nenesu dále, raduji se z čisté sprchy a wc, a někdy i jen z toho že je toaletní papír, a někdy i ze studené sprchy🙈🙄, raduji se z úsměvů kolemjdoucích které pohladí, a krásných povzbudivých slov…A každý den přibývají nové a nové vděčnůstky

Jak je vše prodchnuté chůzí a její pomalou rychlostí je prostor a čas si vše vychutnat, užít, všímat a prostě být.

Je to naprosto úžasné, ten pocit volnosti a svobody v každičké buňce a přitom i bolest, která je už součástí všech kroků a někdy větší a někdy menší je zvláštní součástí…není limitující, nenasírá, tak nějak jde se mnou…prostě je 

Je kouzelné když si chce popovídat pán v kavárně a mluví portugalsky a my nerozumíme a přesto rukama nohama to nějak jde on je šťastný a my vlastně také:-)

Zvláštní jací lidé jdou camino, jak se každý jinak potýká s kroky, které se navyšují, s bolestí, s albergue(ubytovnami) všichni mají jedno společné JSOU TADY a JDOU 

Prostě se rozhodli cítili TO volání a ať už z jakéhokoli důvodu, jsou tady.

DEN ŠESTÝ

Máme za sebou 143 km a před sebou asi 110🙈🤗🥰

Ušly jsme kus cesty, už 6tý den šlapem🤣🤭, 7-8hodin za den, vycházíme co nejdříve, často ještě za tmy, protože ráno a dopoledne se nejlíp jde. Odpoledne je to už pak náročnější, a i horko bývá větší…A pořád můžem, a každý krok nás přibližuje do Santiaga

Včerejší noc jsme byly na pokoji s 4mi dalšími poutníky nikdo nechrápal, dřevěné patrové postele vrzají méně než kovové:-) A tak byl prostor se vyspat, až na kostelní věž, která i v noci obíjela vždy celou hodinu🤣🙈, ale aspoň od 23:00-5:00 nehrála písničku🤭🙈😂

Dnes jsme dopoledne procházeli vesničkama v kopcích, a potkávaly jsme krásně oblečené rodiny jdoucí do anebo z kostelů kolem, kterých naše cesta vede.

Opět jsme našli malinké kavárničky, kde si jde dát výbornou kávu i něco na zub a vše do 2euro

A dnešní ubytování je jako ocitnout se vráji máme bazén🤗🥰🤩 a pošesti dnech je příjemné nadlehčit tělo ve vodě, dopřát úlevu svalům, kostem…A zítra pokračujem dále a uvidíme kam nás cesta zase zavede.

Celé Camino je o rozhodnutí. Když míjíme např. kavárnu, obchod je to o rozhodnutí zda zůstaneme anebo počkáme na další, která, ale nikdy nevíme za jak dlouho bude( někdy i za 15-20km). A tak je to ze vším, je potřeba se rozhodnout a pak nést zodpovědnost za své rozhodnutí, stejně jako v životě a maximálně můžeme být naštvaní sami na sebe, že jsme se rozhodli špatně anebo to prostě příjmout a jít dál.

A to je na tom úžasné ✨

DEN SEDMÝ

Ráno nás přivítal déšť, ale i duha…Byla krásně pošmourno, šedivo, nohám se lépe šlo v chladnu.A celý den nás provázel svěží vzduch, ale i lehké poprchávání, které bylo velmi osvěžující

Dnes nadešel velký okamžika a my z Portugalska došly do Španělska přes hraniční most. Cítila jsem hrdost, opravdu ano, byl / je to zvláštní pocit dojít nejen do jiné země, ale vůbec tak daleko…A ode dneška už zbývající km nemají 3čísla, ale jen dvě 🙈🤭😁 pro vysvětlení 99 a méně.

Blížíme se, a jakoby i poutníci si to uvědomovali jsou uvolněnější, usměvavější, než první dny…Možná si to už umí víc užít, možná méně bojují, možná už jen ví, že se blíží k cíli…Možná už našli to pro co si přišli a možná jen našli způsob jak se vyrovnat s bolestí, anebo pochopili, že bojovat nemá cenu.

Více si povídáme s ostatními poutníky, je to fajn, sdílet příběhy, myšlenky, důvody proč jsou na cestě…Většina říká, že hledají sami sebe, někdo viděl film The way, někdo byl na dovolené v Portu a viděl poutníky jít a řekl si že to chce taky zkusit,  a jiný potřeboval změnu a šel…Někdo má naplánovanou každou minutu a plánoval dlouho dopředu, a někdo jako my se rozhodl koupil letenku, neplánoval a prostě jde🙈💕

Je zvláštně osvobozující vědět, že zítra zase jdeme, půjdeme a přitom nevědět kam dojdem, koho potkáme a kde budeme spát, jíst…

A život jde dál a to je na tom krásné, neboť to, že každé ráno vyjde slunce a každý večer zapadne je jediná jistota, kterou máme💕✨

Před více jak 10ti lety jsem si psala 108přání, a jedno z nich byla cesta do Santiaga a dnes tady jsem a žiju svůj sen🙏

DEN OSMÝ

Máme za sebou okolo 160km

Do Santiaga nám šipky ukazují 80🤣🤩je kouzelné jak si s námi mysl hraje a říká, to už je jen kousek🤣🤭

Kdyby mi někdo ještě nedávno řekl, že půjdu už jenom 80km má reakce by byla jiná než dnes 🤣 dnes mě napadá, že už je to kousíček, jé to je super🍀

Dnes jsme celý den šlapkaly v lijáku a byla to legrace🤣🙈, byly jsme durch🤭 ono ani pláštěnka nepomohla v dešti, který se točil o 360st a pršel snad i od spoda😅

Naše boty byly, ale i teď jsou úplně promočené jak se půjde zítra netuším. Ale já si to dnes mega užila moc, ťapkala jsem v potocích vody, které tekly po cestě kterou jsme šly, hopsala do kaluží🙊😌 jůva bylo to fajn:-), mokrá  jsem byla stejně, tak proč si to neužít🤷‍♀️

A nohám to moc pomohlo, ty čvachtající boty, mokré ponožky ochladily šlapky, které pálí, už jsou hodně namáhané. Celkově se v chladnu lehčeji jde, tělo je méně unavené.

A kouzelné na tom je, že v počasí kdy by normálně nikdo venku nebyl (alespoň u nás) jsme potkávaly spousty poutníků a pravda někteří šťastní nebyli a zoufale se krčili a snažili se schovat před proudy vody, ale to stejně nemělo cenu a jiní si to užívali jako my:-) protože čekat až to přejde bylo zbytečné🤭🙈😁

Dneska jsem měly spolupoutníka, ještě za tmy se k nám přidal roztomilý psík, připomínající lištičku a ťapkal si s námi a ne a ne se nás pustit, byl s námi asi pět km a pak se přidal k jiným poutníkům které jsme míjeli:-)

Rozdíl mezi Portugalskem a Španělskem je obrovský. Ve Š. jsou daleko lépe značené mušličkové cesty, v P. je to hodně o hledání, domýšlení…Také ubytování ve Š. jsou daleko hezčí, novější, i cenově dostupnější

DEVÁTÝ DEN  🙂

Prší, neprší je to jedno:-) 

Dnes jsme skončili 57km před Santiagem, je to uau, podívat se na mapu a vidět kolik jsme toho už ušly. Ráno kupodivu botky, které včera byly durch, byly suché, pomohlo nacpat do nich papírové ubrousky

Opět potkáváme spoustu úžasných lidí, někteří už jsou staří známí, mávají nám z dálky, vítají nás🥰

Třeba táta s dcerou ze Švédska, které jsme potkali už včera za slejváku, jdou z Porto de Lima a dcera je v 5měsíci těhotenství, a jdou po troškách, s bříškem je to kouzelné.

Anebo babička z Kanady, která je tady s manželem, ale protože jde pomaloučku z Porta přejela vlakem do Valencie a jde s malým baťůžkem a velký si nechává převážet přepravní službou. Její manžel jde z Porto a každý den ujde 30+km a už ji i došel a předběhl a počká na ni v Santiago 

Jak sama říká, než si lézt na nervy, že já jdu moc pomalu a on zase moc rychle radši jdeme každý sám a také po Santiango ji čekají dva týdny dovolené v Barceloně a chce se jich dožít a ne si uhnat smrt🙈🤭

Opět potkáváme milý pár z Polska:-), paní se mooc líbí mé puravida oblečení, ty barvičky🙈🤗vždy se rozplývá.A nejen jí a teď ve španělsku si i více všímají i nápisu #pura vida 😃

No ale také poktáváme poutníky, kteří nejsou happy, kteří jsou rozčarovaní, bolaví, naštvaní, ale těch je jen pár

Baví mě to moc, jsem překvapená jak rychle si tělo zvyklo na každodení dlouhou chůzi, a s vděkem můžu říct že stav puchýřů je pořád 0 a věřím, že to tak i zůstane🙏💕

Jen když vidím své běhací botky ty už mají fakt dost, rozpadají se trhají se jsou prošlapané, a tak jim domlouvám ať jestě tři dny vydrží🤭🙊🤗

Zbývá nám 33km do Santiaga, je to neuvěřitelné, už je to jen kousíček🤭🤩

Dnes jsme měly plán ujít jen kousek, na pohodu nějakých max 15km, pak najít ubytování a odpočívat. Máme spoustu času, protože bus do Porto nám odjíždí až v neděli v 18:00

A tak proč spěchat🤣🙈🤭. No a jak už to na camino bývá vše je jinak, po 20km nikde žádné albergue a my už byly unavené, ale hlavně moje nohy dnes stávkovaly, chytaly křeče.No a protože nemáme žádnou apku a google mapy neukazují všechna ubytka a my ve tři hodiny zjistily, že nejbližší ubytko je 9km daleko tak jsme si přes booking objednaly ubytování jen 3,7km od nás🙈🤣 

A tak plán sice byl jasný jdeme jen kousek a my došly a ušly 24km a vlastně je to super máme soukromý pokoj, vlastní sprchu a tak jsme si vypraly prádlo zase bude vonět🙈🤣 a my sním🤭🙈aspoň chvíli, ale hlavně máme bazén s obří nádhernou zahradou a jsme tady uplně samy🥰😇

A tak nám zase kamino ukázalo jak je vlastně plán na prd

Tak nějak pomaloučku stříháme metr🙏🍀je to úžasné, že můžem že naše tělo jde, přesto jsem přesvědčená, že to není o fyzičce, ale o silné mysli.

Každý den vidím mladé vysportované těla, které se perou s cestou, nepohodlím a proti nim starší třeba i nemocné, obézní, která jdou a s nějakým vnitřním klidem,rozvahou. Roli hraje i věk, zkušenost a vyrovnávání se s nekomfortem

Starší člověk ví, že život není jen o nahoře, ale že bývají i ty stavy dole a tak nebojuje a jde. Mladý toho nepoholdí moc nezažil a víc se to v něm mele…Ale jestli na cestu do Santiaga chcete jít, věřte, že fyzička nehraje roli, to co vás bude limitovat je jen a jen vaše hlava a to jak si svámi bude hrát anebo nebude🙏💕

Je to úžasná zkušenost, za sebe můžu říct, že každý jeden okamžik je intenzivní a že si jej opravdu užívám

Juva DESÁTÝ DEN na cestě za sebou přes 240km a před sebou 19🤭🤩

Jsem jako dítě, které ví, že zítra půjde do hračkářství🤣🥰🙈, těšíme se, raduji se😂😅

Je to co by kamenem dohodil, a zítra dojdem🤩

Dnes jsme potakly po pěti dnech znovu tátu a dcerou z Kolumbie. Z dálky jsme na sebe mávali a všichni jsme měli radost, ze se naše cesty ještě protnuly. A přitom se vůbec neznáme, ale spojilo nás camiňo a vítali jsme se jako staří známí. Po nějakou dobu šly naše osudy stejnou cestou a to je to co propojuje. Zažili jsme, prožili společnou cestu do Santiago de Compostela, která opravdu sbližuje, a odstraňuje bariéry mezi lidmi.

Poslední kilometry jdou nějak lehčeji jakoby samy plynou tak uvidíme 💕

A zítra už jen 19km, a hezké je, že to zítra nekončí, spíš něco nového se započalo🙏🤗

A věděli jste že se dá jít Santiago i zpátky🤭🤩? To znamená Porto-Santiago-Porto? To musí být taky nezapomenutelné tak třeba příště, možná další rok🤭🙈

Ps:někde jsem četla, že nejde ujít Santiago bez puchýřů věřte, že jde je třeba mít lehké boty a lehký batoh

Já neměla ani jeden puchýř🙏

Jsme tady, JEDENÁCTÝ DEN jsme došly z Porto do Santiago de Compostela

Dnes ráno jsme vycházely ještě za tmy s vědomím, že dojdem až ke katedrále. Každý jeden krok jsme byly blíž a blíž, potkávaly jsme staré známé, a jakoby nasávaly poslední okamžiky cesty. 

Dojít na náměstí před katedrálou bylo úžasné, zvláštní slavnostní pocit se rozlil celou mou bytostí. Všichni slavili, mladí, staří mezi turisty byli poutníci poznat na první pohled🤭🙈, výskali, radovali se nehledě na to, že baťůžky nás taky prozrazovaly. Ale hlavně poutníci byli ti co leželi, seděli na zemi na náměstí a bylo jim to úplně jedno🥰🤗. Vstřebávali daný okamžik. Všichni jsme si jej chtěli užít, zapamatovat🙏💕

Každý jeden den jsem si tady ukládala myšlenky, pocity, malé okamžiky mých putovních dní. Pomáhalo mi to uvolnit plnost, kterou jsem cítila a jakoby ukončit každý den. Byla to taková má psychohygiena🥰✨

Od prvního dnes jsem to psala pro sebe, i s vědomím, že se ráda vrátím někdy zpátky, právě díky těchto denních zápisků.

V dnešní době soc.sítí a jejich nastavení, mě samotnou překvapilo kolik lidiček četlo toto mé povídání, bylo se mnou na této cestě a i krásné zprávy třeba napsalo. Někoho texty inspirovaly k cestě do Santiaga…

Cesta do Santiago pro mě byla malým zázrakem, chvíle žití v přítomnosti, bez plánování, bez pojmu o čase, dny se slívaly, čas ztratil vládu, bylo to kouzelné, nezapomenutelé. Každé ráno se sbalit do baťůžku a vydat se na cestu, nevědět kam dojdem, kde budeme jíst, spát a večer rozestlat spacáky v jiné posteli, s jinými lidmi. Rozhodovat se podle momentálního stavu, i s vědomím toho, že když si řekneme, že se najíme v další restauraci nevíme kdy další bude🤭🙄

Nikdy by mě nenapadlo jakou radost budu mít z každé nalezené mušličky ukazující směr, ale vůbec ten pocit štěstí, naplnění z každého dne, z celé cesty 

Spousta pocitů je nepředatelná, je potřeba si je zažít na vlastní kůži, jít, být a tak pokud vás to byť jen trošičku láká běžte✨💕

A já věřím, že to není mé poslední camiňo🙏🍀

JEDENÁCTÝ