Naše hlava

Dobrý sluha, ale špatný pán.

Běhá Ti hlavou tisíce myšlenek a ne a ne je utišit, zastavit, na chvíli vypnout?
 
Znáš ten pocit, kdy si tvá hlava mele svou verzi reality a ty ji nemůžeš stopnout?
 
Anebo Tě situace z minulosti tak stáhnou a stahují zpátky, že vůbec nevíš jak dál?

To si s tebou hraje tvá hlava. Myslím si, že je to náš největší nepřítel…To jak dokonale umí z maličké doměnky vytvořit nekonečté teze a varianty až se úplně ztratíme, nebo podlehneme strachu, chaosu, emocím…

A přitom ji můžeme vypnout a můžeme dokonce udělat mnohem více a to naučit ji spoluparcovat s naším srdcem, a tělem a to je pak úžasné…To se pak z chaosu disharmonických zvuků stane hudba souznění a symfonie zvuků…neboť dokud naše hlava bojuje s naším srdcem jsme unavení, vyčerpaní, zmatení, nemůžeme být sami sebou…
 
Naše duše s námi hovoří skrze tělo a naše hlava pokud je klidná nám může pomoci definovat, nacházet cesty, způsoby řešení být majákem v rozbouřeném moři. Ale nejdřív je potřeba maják naučit svítit, zářit, vysílat správné signály.
 

Ve své práci se setkávám s různými příběhy, různých lidí…Ať už při terapiích józe anebo třeba kurzech meditace a ztišení…A víte co? Je úžasné, hezké vidět když si lidé uvědomí, že je úplně normální, že mají chaos zmatek v hlavě a že nejsou sami:-). Ale za mě důležitější je uvědomění, že my nejsme naše hlava. Ten zmatek a chaos je jen důsledek programů, myšlenek, emocí( strachy, žárlivost, závist…), které jsme získali během let, a které nám neslouží.

 
Měla jsem na jednom kurzu paní, která říkala, že má v hlavě opici, která tam neustále hraje na činely…a jednou došla s tím, že tam nemá jednu opici, ale že jich tam je více.
 
A pak různými technikami zjistila, že je umí ztišit, občas že jedna zmizí,občas je tam klid úplně byť jen na malilinkatou chvíli. A ta malilinkatá chvíle je pouhý úžasný začátek, ono to chvíli trá změnit a vyčistit ten chaos v hlavě nebo jej zpomalit.
 
Neboť i ten bordel, chaos vznikal postupně nebyl tam hned. Když jsme byli děti byly jsme šťastné, smutné ztřeštěné, ale vše jsme dělaly naplno. Postupně nám říkali to nedělej, to nemůžeš, a co by tomu řekli lidi, a nesměj se tak nahlas, nechovej se jako kluk a nekřič a tak dále a tak dále…No a my jsme se začali přizpůsobovat, chovat patřičně, podvědomě se měnit a získávat pocit, že nejse dost dobří a hlavně potlačovat naši přirozenost…A hlava přebírala vedení nad námi… Tak jak se o ohni říká, že je dobrý sluha, ale zlý pán to stejné platí i o hlavě.
 
A ten bordel v hlavě je něco jako puzzlle rozbité na 1000kusků a k tomu několik obrázků smíchaných dohromady a když je začneme třídit, a rozdělovat do hromádek a postupně skládat do krásného obrázku najednou pochopíme že ty jednotlivé myšlenky a chaotické emoce nejsme my… že naše duše je vlastně šťastná, čistá, spokojená ve své přirozenosti a že můžeme ty strachy a bordel a nefunkční programy buď úplně nechat odejít anebo přetvořit ve funkční.
 
A jak začít?

Jednou pravidelnou činností a třeba něčím čemu já říkám ztracením se v TEĎ a TADY:

Sedni si k vodě a zapoj všechny smysly tzn. uvědom si co slyšíš, co cítíš, co vidíš Zakoukej se do vody, do vlnek, všímej si rozdílů, lomů světla, hry barev a jen buď… zkus vnímat celým tvým JÁ daný okamžik( zkus se dívat zevnitř jakoby tvé srdce mělo oči a vnímej) a třeba se ti na maličkou chvíki podaří ztratit, třeba zjistíš, že tvá hlava na chvíli se ztišila nebo úplně vypla…

A tady platí jedno úžasné pravidlo a to, jde se to naučit, všichni můžem mít klid v hlavě, ale je to o pravidelnosti, tak jako ses učil, písmenka a pak číst a psát taky to nešlo hned, chtělo to tréning to stejné platí i s naší hlavou

Představ si, že máš před sebou pole s vysokou trávou a máš za úkol prošlapat vyšlapat tam stezičku. Když půjdeš poprvé bude to náročné, ale hlavně tráva se postupně zase zvedne.
Čím, ale budeš chodit pravidelněji bude to nejen jednodušší, ale i tráva už se nebude zvedat a jednou přestane růst úplně a odporovat tvému záměru stezičky. A stejně jako je to z trávou je to i z naší hlavou, potřebuje čas a pravidelost aby spoluracovala

Ztracení se v tady a teď se dá trénovat kdekoli a kdykoli.. jde dělat i při řízení auta, na horách, při západu slunce…je to jen na tobě, ale venku v přírodě je to jednodušší

A pokud je to moc, zkus se na chvíli zastavit a dovolit si jen být…a vnímej na chvíli jen svůj dech, kam se nadechuješ, kde se tvé tělo zvedá s nádechem, a klesá s výdechem, jak se cítí tělo v daný okamžik
To úplně stačí a věř, že tyto malé krůčky pomůžou vyšlapat cestičku k tichu ve tvé hlavě

Nástrojů jak vypnout hlavu, nebo pochopit co nám duše říká zkrze tělo je spousta, a nejlepší na tom je , že pro každou hlavu-každé tělo existuje řešení-nástroj. A pokud chceš třebea vědět více, napojit se, dostat se blíže k sobě, ztišit hlavu rádati pomůžu najít tvé nástroje.