Jóga a tma
aneb týdenní pobyt ve tmě sama se sebou a aštángovýma sériema
Mám za sebou týdenní pobyt ve tmě a byl to nádherný zážitek plný poznání a nových zkušeností. Plný pokory a krásných uvědomění, třeba, že jógová praxe je kouzelným plynutím a spojením těla duše a myslI. Třeba, že kráčím po cestě, na které mi je dobře a která mi je blízká a MOJE.
Nebudu psát o pobytu ve tmě – to možná přístě, ale mám chuť napsat o mé praxi jógy. Ta byla nádherná, byla krásným plynutím a napojením. Kouzelné je, že mé tělo ve tmě přesně vědělo co a jak má dělat, jak se dostat do i z pozice. Cvičím aštánga jógu a její první dvě série a obě jsem praktikovala i ve tmě.
Tma je jinová, jemná, něžná, ženská, je jako bezpečná maminčina náruč, která vás obejme, pohladí, naladí…Nemáte potřebu nikomu nic dokazovat, prostě a jednoduše jste a přijímáte vše jak je. Jste daleko více vnímavější, citlivější a přítomější v každém pohybu a okamžiku. Dovolím si napsat, že tma je transformační, kouzelná a pokud jí to dovolíme, ukáže nám nás v naší čistotě, kráse, síle…
A proč to píšu? Přesně taková byla praxe jógy, něžná, citlivá, pokorná, jemná, bezpečná jako maminčina náruč, vědomá od začátku až do konce. Nehodnotící, bez ega. Než jsem šla do tmy, ale i po, jsem se setkávala s názory, že ve tmě nelze cvičit, anebo když tak určitě ne balanční pozice, stoje na hlavě, rotace…Cvičila jsem první a druhou sérii, kde jsou pozdravy slunci, rotace v sedě i ve stoje, rovnovážné pozice, záklony, stoje na hlavě na předloktí…a vše šlo, krásně plynule, jemně…a to co mě vedlo byl můj dech a jeho rytmus. Ve tmě nemáte potřebu se hodnotit, váš největší – nejsilnější hodnotící smysl je off. Oči jsou přímá linka do ega…Uvědomila jsem si kolik času a jak moc my vše hodnotíme, anebo chceme podvědomě vypadat jako, pro někoho, nějak…
Ve tmě se vám přirozeně protáhne, prohloubí dech, praxe se zjemní, kouzelné na tom je, že pravidelnou praxí jógy vaše tělo přesně ví jak se dostat do i z pozice a nemusí vidět. Tělo má paměť a přesně si pamatuje co má dělat.
Ashtanga je kouzelná, jedinečná tím, že se všechny pohyby pozice učíte postupně, dle vašich možností, schopností, bezpečně a učíte se je v rytmu vašeho dechu. Postupně vám učitel přidává další a další pozice a vy se naučíte sérii cviků, kterou zvládnete kdykoli kdekoli odcvičit bez závislosti na učiteli.
Dává vám to obrovskou svobodu protože můžete praktikovat kdekoli kdykoli a postupně, pravidelností se praxe stává krásným plynutím na vlně vlastního dechu. Náš dech je hudba podle, které my tančíme, dech je rytmem, který nás vede…
A ve tmě se toto vše ještě mnohonásobně umocní. Máte daleko větší vnímavost ke svému tělu, a vaše plynutí je daleko intenzivnější…Jste daleko více v sobě, neboť chybí zrakový vjem.
Během praxe astanga jogy se používá drsthi- směr pohledu, koncentrace na jeden bod. To nám pomáhá vypnout mysl a její myšlenkové pochody zkrotit, zpomalit, utišit…Během mého učení se mi několikrát poštěstilo učit někoho kdo buď velmi špatně viděl anebo měl omezený zrakový a sluchový vjem…Bylo obohacující učit se měnit způsob učení, komunikace. Tito lidé od začátku více vnímají sebe, je jim jedno jak vypadají v pozici, nesrovnávají se s ostatními, ani se sami sebe nesnaží natlačit do pozice aby v ní byli hlouběji, lépe atd…
Ve tmě se mi jen a jen potvrdilo, že lze mít drsthi a ukotvenou pozornost i se zavřenýma očima. Naopak jsme daleko více soustředěnější a bytí tady a teď je hlubší, intenzivnější. Já můžu mít zavřené oči a přesto jsem pozorností u konkrétního bodu… Ve tmě ať jsem měla zavřené nebo otevřené očí viděla jsem to stejné, několikrát se mi stalo, že mě napadla myšlenka otevřu si oči a zjistila jsem, že jsou otevřené…:-) Tma mi ukázala, že je velmi důležité, co dělají naše ruce v pozicích a také , že drsthi nám vypíná myšenky, které nám bloudí myslí, tiší je, a dech umí rozrezonovat celý hrudník a vyvěrá z nitra nás. Dech je opravdu základ ztiší, uvolní naše tělo a mysl a naše duše je šťastná, svobodná.
Setkala jsem se se spoustou názorů o ashtanze…Že je jógou pro vojáky, že je jen pro mladé a zdravé, že je to obrovský dril, že je těžká, tvrdá….Pro mě je vším, jen ne tím výše popsaným…Umí být jemnou, něžnou, bezpečnou, je nástrojem jak vypnout hlavu, jak najít vnitřní klid a propojení, jak se cítit dobře. Ano může být silová, ale naše tělo potřebuje nejen protažení, ale i sílu. Krásné na tom je, že si každý sám určuje jakou praxi chce mít. Může být silovou nebo jemnější, ale vždy bezpečnou pro nás . V ashtanze učitel ukazuje cestu, ale také každý člověk sám se pravidelnou praxí učí hospodařit s vlastními silami, nachází své komfortní a nekomfortní zóny, stává se pružnější, pevnější, vyrovnanější nejen na podložce, ale i v životě.
Za mě astangu může cvičit kdokoli kdo chce. S obrovským vděkem a pokorou sleduji těhotné maminky cvičící s bříškem, které mají na tváři jemný úsměv, kouzelnou jemnost praxe a jde cítit vidět jejich spokojenost, pohodu. Maminky po porodu, které se vrací a jejich tělo se s každou následující praxí vrací ke svým silám. Lidé nemocní, se zraněními, bolestmi ať už páteře, kolen, ramen, kteří se lekci od lekce cítí lépe…
Astanga je rituál, je to vědomý pohyb, který je vedený dechem. To, že něco děláme pravidelně a dáváme tomu pozornost, dýcháme nám umožní sledovat změny, cítit úlevu od bolesti, ale třeba i zlepšení stability, síly… Vidíme posun:-D
Praxe ve tmě pro mě byla poklidná, ale i plná energie. Byla jako široširý oceán, který může být jemný, ale silný, něžný, ale hluboký mírumilovný ale i burácivý. A výlez ze tmy byl kouzelným malým zázrakem pulzující hmatatelná energie ve všem, a všude kolem,cítit vánek na kůži, vidět svit slunce, vše mírumilovné a čisté…